Počátky rybničního radnice
Hlavní náměstí (Rynek) bylo ústředním bodem starého města – místem pro výkon moci a obchod. Určitě již ve 14. století měl Rybnik původní radnici, ačkoli první písemná zmínka o ní pochází až z roku 1701. V roce 1758 byla stará, pravděpodobně dřevěná, budova zbourána a nahradila ji zděná radnice uprostřed náměstí.
Nová radnice z 19. století
Vzhledem k stísněným podmínkám ve staré budově a také rostoucímu významu Rybniku (od roku 1818 je sídlem okresu) bylo rozhodnuto o výstavbě nové radnice. Ta byla postavena v letech 1822–1823 na místě bývalého lihovaru za starosty Antoniho Zelaska. Stará budova byla zbourána a část materiálů našla nové využití.
Architektura nové radnice
Nová radnice byla postavena v klasicistním stylu. Měla dvě podlaží, sedlovou střechu a hodinovou věž s lucernou. Byla omítnuta do světlé barvy a původně i zdobena. Postupem času ji obklopily činžovní domy a další užitkové budovy.
Funkce v 19. a na začátku 20. století
Po přibližně jedno století sloužila radnice jako sídlo městské rady. Dočasně zde byly také umístěny okresní úřady, které se v roce 1893 přestěhovaly do nové budovy u nádraží. Ve 20. století se objevily plány na přestavbu radnice v novorenesančním či novoklasicistním stylu, k žádné však nedošlo.
Meziválečné období a okupace
Po roce 1922 sloužila bývalá radnice pro účely policejních složek autonomního vojvodství a archivu. Během německé okupace (od roku 1939) zde sídlil mimo jiné matriční úřad, knihovna a nadále městský archiv.
Období Polské lidové republiky a muzeum
Po druhé světové válce zde sídlila Veřejná bezpečnost a také dobrovolnický bezpečnostní sbor ORMO. Budova byla zapsána na seznám kulturních památek v roce 1966. V 60. a 70. letech 20. století se stala sídlem muzea a archivu. V 80. letech 20. století prošla důkladnou rekonstrukcí – byla přistavěna muzejní část, obnovila se fasáda a věž.
