Muzeum w Rybniku to miejsce spotkania historii, sztuki i tradycji regionu.

Hotel Schlesischer Hof (Slezský dvůr, později Hotel Śląski) na rohu ulic Raciborska a Hallera (dříve Schlachthofstrasse, Rzeźnicza, Juliana Marchlewskiego).

Nádražní ulice (Bahnhofstrasse, dnes Miejska, dříve Aleksandra Zawadzkiego) s budovou stavební firmy Paula Martinyho (později Władysława Malinowského) a také evangelickým kostelem a farou.

V Nádražní ulici se nacházelo kino (postupně neslo názvy Pałac a Wanda) provozované Alexem Leutscherem. Po druhé světové válce bylo předáno do správy Rybnické strojírenské továrně a fungovalo jako kino Górnik.

Ulice Żorska (Sohrauerstrasse), pohled směrem ke kostelu sv. Antonína.

V Żorské ulici a později na adrese Piłsudskiego 17 provozoval krejčovský mistr Ludwik Wróbel restauraci. Byl členem představenstva svazu restauratérů, tajemníkem Svazu hostinských, hoteliérů a majitelů kaváren, členem střeleckého spolku, zastupitelem města, členem představenstva Sokola a členem představenstva Spolku nezávislých polských obchodníků.

Nádvoří rybnického soudu (dříve zámku – sídla rybnických pánů – a Invalidovny) s kašnou a lampou uprostřed.

Nové náměstí (Neuer Ring, dnes Plac Wolności) se sedanskou kašnou uprostřed, v pozadí vlevo kino Helios, vpravo v dálce silueta kostela sv. Antonína.

Duby zasazené na náměstí na památku vítězství nad Francií v roce 1871 začaly během první světové války chřadnout a brzy byly pokáceny.

Kostel (nyní bazilika minor) sv. Antonína v Rybniku, pohled od jihozápadu.

Chrám poškodila exploze výbušnin uložených ve vagonech na nádraží, k níž došlo v červnu 1921. V roce 1959 vyhořela věž.

Budova okresního hejtmanství v Rybniku.

Sídlo okresních a městských orgánů, po správní reformě pak Okresního hejtmanství pro okres Rybnik.

Železniční zastávka v Paruszowci (dnes část Rybniku), postavená na náspu kolem roku 1912, a železniční most přes řeku Rudu.

Kostelní náměstí (Plac Kościelny) pohledem od ulice Świętego Jana s farním kostelem Panny Marie Sedmibolestné z roku 1801 podle návrhu Franze Ilgnera, vpravo již neexistující budova s obchodem.

Nemocnice Julius (také Nemocnice sv. Julia, Juliuskrankenhaus) v Rybniku s pavilony „Julius“ (postaven 1869, vpravo) a „Rafael” (postaven mezi lety 1887 až 1904, vlevo) a také kaplí sv. Julia.

Ulice Raciborska na křižovatce s ulicí Wodzisławskou, počátek 20. století. Vlevo pekárna pekařského mistra Alberta Mencla (Menzela), naproti hotel Schlesischer Hof (později Hotel Śląski).

Z rodiny, která se v 19. století usadila ve vesnici Smolna (dnes část Rybniku), pocházeli pekaři a řezníci.

Hotel Schlesischer Hof (Slezský dvůr) na rohu ulic Raciborska a Wodzisławska s panoramatem města v pozadí.

Byl postaven v první dekádě 20. století v eklektickém stylu s bohatou secesní výzdobou fasády, arkýři a štíty. V roce 1923 byl do dvora hotelu hozen granát, který rozbil okna, naštěstí se však nevznítil tam stojící vůz s petrolejem. V hotelové restauraci bylo k dispozici rybnické zámecké pivo, pivo z Kisslingova a Haaseho pivovarů, březňák (Märzenbier) a také Kulmbacher. Od roku 1929 byl majitelem budovy Piotr Kupczak, zároveň obchodník s koloniálním zbožím, zastřelen 1. září 1939.

Hotel Schlesischer Hof (Slezský dvůr, později Hotel Śląski) na rohu ulic Raciborska a Hallera (dříve Schlachthofstrasse, Rzeźnicza, Juliana Marchlewskiego).

Nádražní ulice (Bahnhofstrasse, dnes Miejska, dříve Aleksandra Zawadzkiego) s budovou stavební firmy Paula Martinyho (později Władysława Malinowského) a také evangelickým kostelem a farou.

V Nádražní ulici se nacházelo kino (postupně neslo názvy Pałac a Wanda) provozované Alexem Leutscherem. Po druhé světové válce bylo předáno do správy Rybnické strojírenské továrně a fungovalo jako kino Górnik.

Ulice Żorska (Sohrauerstrasse), pohled směrem ke kostelu sv. Antonína.

V Żorské ulici a později na adrese Piłsudskiego 17 provozoval krejčovský mistr Ludwik Wróbel restauraci. Byl členem představenstva svazu restauratérů, tajemníkem Svazu hostinských, hoteliérů a majitelů kaváren, členem střeleckého spolku, zastupitelem města, členem představenstva Sokola a členem představenstva Spolku nezávislých polských obchodníků.

Nádvoří rybnického soudu (dříve zámku – sídla rybnických pánů – a Invalidovny) s kašnou a lampou uprostřed.

Nové náměstí (Neuer Ring, dnes Plac Wolności) se sedanskou kašnou uprostřed, v pozadí vlevo kino Helios, vpravo v dálce silueta kostela sv. Antonína.

Duby zasazené na náměstí na památku vítězství nad Francií v roce 1871 začaly během první světové války chřadnout a brzy byly pokáceny.

Kostel (nyní bazilika minor) sv. Antonína v Rybniku, pohled od jihozápadu.

Chrám poškodila exploze výbušnin uložených ve vagonech na nádraží, k níž došlo v červnu 1921. V roce 1959 vyhořela věž.

Budova okresního hejtmanství v Rybniku.

Sídlo okresních a městských orgánů, po správní reformě pak Okresního hejtmanství pro okres Rybnik.

Železniční zastávka v Paruszowci (dnes část Rybniku), postavená na náspu kolem roku 1912, a železniční most přes řeku Rudu.

Kostelní náměstí (Plac Kościelny) pohledem od ulice Świętego Jana s farním kostelem Panny Marie Sedmibolestné z roku 1801 podle návrhu Franze Ilgnera, vpravo již neexistující budova s obchodem.

Nemocnice Julius (také Nemocnice sv. Julia, Juliuskrankenhaus) v Rybniku s pavilony „Julius“ (postaven 1869, vpravo) a „Rafael” (postaven mezi lety 1887 až 1904, vlevo) a také kaplí sv. Julia.

Ulice Raciborska na křižovatce s ulicí Wodzisławskou, počátek 20. století. Vlevo pekárna pekařského mistra Alberta Mencla (Menzela), naproti hotel Schlesischer Hof (později Hotel Śląski).

Z rodiny, která se v 19. století usadila ve vesnici Smolna (dnes část Rybniku), pocházeli pekaři a řezníci.

Hotel Schlesischer Hof (Slezský dvůr) na rohu ulic Raciborska a Wodzisławska s panoramatem města v pozadí.

Byl postaven v první dekádě 20. století v eklektickém stylu s bohatou secesní výzdobou fasády, arkýři a štíty. V roce 1923 byl do dvora hotelu hozen granát, který rozbil okna, naštěstí se však nevznítil tam stojící vůz s petrolejem. V hotelové restauraci bylo k dispozici rybnické zámecké pivo, pivo z Kisslingova a Haaseho pivovarů, březňák (Märzenbier) a také Kulmbacher. Od roku 1929 byl majitelem budovy Piotr Kupczak, zároveň obchodník s koloniálním zbožím, zastřelen 1. září 1939.